Novoroční pochod

Nový rok je třeba začít dobrým počinem, proto jsme se rozhodli udělat něco pro své zdraví a domluvili si novoroční pochod. Nemohl ovšem být příliš časně zrána, protože to by účast byla sotva poloviční.  Nakonec vyhovoval všem čas po obědě, takže ve 13.30 jsme se sešli na návsi a světe div se, konečně udělali společné foto.  Je třeba říct, že na fotce jsou i někteří jedinci, kteří v průběhu pochodu nezvládli nástrahy cesty a odpadli , nicméně výchozí počet včetně těch nejmenších dětí v kočárku byl 22, což je velice slušné číslo.

Nástrahami cesty mám na mysli hlavně bláto.  Počasí na Nový rok bylo vlhké, na zimu relativně teplé,  takže cesty kolem Svárkova se proměnily v místa plná blátivých louží.  Ony ty procházky kolem Svárkova jsou vůbec  převážně o blátě, pokud se nejedná o suché léto nebo nemrzne. Takže znalci místních poměrů už jsou náležitě vybaveni, co se obuvi týká a smířeni, že  téměř po každé procházce prádlo putuje rovnou do pračky.  Děti by tam občas bylo nejlepší strčit také, ale bohužel se nevejdou.

Pochod nabral směr na Jarov, louže tímto směrem byly asi největší, ale na Nový rok je třeba zdolat nějaké překážky. Vidina toho, že v Jarově je hospoda a v ní nějaký ten občerstvující nápoj byla tak lákavá, že ani louže a bláto nemohly turisty odradit. Nicméně  šlo se pomalu, vyhýbání loužím dalo práci a nejmladší děti se tak loudaly za ostatními, že zhruba v polovině cesty bylo třeba záměr změnit, protože bychom se vraceli za tmy, a na to jsme nebyli vůbec vybaveni. Odbočili jsme tedy na Ovčín. Zbyšek dostal nápad nejmladší děti namotivovat k chůzi tím, že vezme větev , bude představovat lokomotivu a holky za ním se připojí k větvi  jako vagónky. Nápad zabral, holky skutečně zrychlily, ale sotva to zaregistrovaly ostatní děti, hned se napojily také, takže lokomotiva měla co táhnout. Po chvíli se vlak rozpadl, ale zase vzniklo zajímavé pěvecké těleso a tak lesem zněla písnička o mašince, co veze samý ožralý (u nás do této doby vozila žížaly, ale to asi není ono).  Po chvíli jel rychlíkz Opavy do Prahy a zazněl i Jožin z bažin. Není nad písně při pochodu, děti úplně zapomněly, že je bolí nohy.

Po chvíli se i pěvecký sbor rozpadl, šli jsme přes pole kolem Ovčína a připojili se na cestu vedoucí na okolo Buče do Svárkova. Kopec nám dal zabrat, ale oproti tomu, když jsme ho v létě šlapali na kole to byla pohoda. Některé děti dostaly strašlivý hlad a dožadovaly se svačiny. Měli jsme naštěstí piškoty, které jistojistě unaveným turistům zachránily život a Pavla vytáhla trumf – lentilky. Další motivace pro utahané děti, šla na to lišácky, určila místo, kde děti dostanou další lentilku a tak se děti přece jen pohybovaly směrem vpřed. Na Buči byla malá zastávka, protože děti viděly pod zbytky zmrzlého ledu rybičky a chtěli je stůj co stůj dostat na svobodu. Naše námitky, že jsou to jen bubliny pod ledem vůbec nebraly v úvahu a tak jsme strávili určitou dobu pozorováním jejich zaujaté snahy.  Led byl i  v teplém počasí kupodivu tak pevný, že ani vytrvalé bušení ojí bývalé lokomotivy (větví) nepřineslo žádný výsledek, proto se nakonec neochotně, ale přece, dali rybáři na pochod.

Svárkov už byl nadohled, nicméně lentilky a piškoty byly snězeny  a hrozil další kolaps. Záchrana přišla v podobě Charvátových, kteří se pochodu neúčastnili, protože jejich děti spaly, avšak po probuzení se vydali opačnou cestou turistům naproti. Měli zásobu perníčků a po této vzpruze už děti dokázaly dojít až do Svárkova.

Odpoledne byl ještě prima svařáček u Kvasničků , při kterém jsme hrály hru tik-ťak bum , což pro mnohé byla novinka, ale je to legrace a ještě si člověk procvičí slovní zásobu. Co v této době dělaly děti v podkroví raději nevíme, ale jistě se velice dobře bavily.

Zkrátka Nový rok byl pohodový, trochu sportovní, trochu popíjecí, se spoustou zábavy, a tak by to mohlo být i po celý rok 2010.